Valašský špalíček 2020
Folk-blues-beat festival

Valašský špalíček bude!

Dlouho jsme vás napínali, jak to bude s letošním ročníkem Valašského špalíčku a naše nervy zase napínaly vám všem známé neblahé okolnosti. Vlastně jsme vám od poloviny března neuměli sdělit nic zásadního. Věřte však, že jsme od začátku nouzového stavu byli v kontaktu s jednotlivými účinkujícími, s lidmi, kteří se v té situaci nějak orientovali, a jednali s nimi o možných variantách dalšího postupu. Nicméně, do konce minulého týdne, kdy byl vládou avizován plán rozvolňování přijatých opatření proti šíření viru Covid-19, v tom bylo víc otazníků než reálných možností. Situace se ale zvolna mění, snažíme se věřit, že k lepšímu, a současné podmínky dávají našim představám přesnější obrysy. Jistěže, všichni stále bereme v úvahu, že vše se může ze dne na den změnit zásahem ještě vyšší moci, než je ta demokraticky zvolená. Nicméně, všichni víme, že ve vyšinuté době je třeba se chovat normálně, a mnozí z vás pamatují časy, jež nám pomáhala přežít právě ta hudba, kterou potkáváte na Valašském špalíčku. A teď, dámy a pánové, přišla chvíle, kdy je třeba té hudbě splatit dluh. Věříme, že nám v tom pomůžete.

Osmatřicátý Valašský špalíček - Folk blues beat festival 2020 se tedy uskuteční v původně plánovaném termínu 25. – 27. června v areálu zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí. Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti. Pokračuje předprodej třídenních festivalových vstupenek za výhodnou cenu 520 Kč. Jednodenní vstupenky půjdou do prodeje až v případě, že to umožní kapacita areálu a pravidla zatím stále platná pro pořádání kulturních akcí. Cena jednodenních vstupenek pak bude podobná startovací cenně těch třídenních permanentek.

Vzhledem k situaci samozřejmě dochází k jistým úpravám festivalového programu. Bohužel tu letos neuvidíme účinkující z Velké Británie, jako je The Blues Band s Paulem Jonesem, bývalý kytarista a zakládající člen kapely Thin Lizzy Eric Bell, bluesman Dave Kelly, nepřijede letos ani holandská skupina Livin´ Blues Xperience, vedená frontmanem a zakládajícím členem Nickem Christiansenem, pravděpodobně zde neuvítáme polskou bluesovou delegaci... Pokud ale vše dobře dopadne, o tyto legendy a pozoruhodné umělce nakonec nepřijdete. Se všemi jsme se dohodli na jejich účasti v roce 2021.

Věříme však, že okolnostmi vynucené změny nesnižují kvalitu programu a nepoznamenají atmosféru letošního ročníku. V následujících dnech zveřejníme všechny interprety, kteří na Valašský špalíček přijedou. A všem, s nimiž jsme se dokázali domluvit, náleží náš dík za vstřícné jednání, za pochopení situace, v níž se nachází idealistický tým organizátorů alternativního festivalu. Na druhé straně, všichni vidíme, že ta cesta k porozumění letos vede přehlednější krajinou, neb situace, s níž se musíme vyrovnat, je stejně těžká pro pořadatele i pro umělce. Těšit se tedy můžete například na Václava Neckáře se skupinou Bacily, na jazzrockové veterány Jazz Q s Martinem Kratochvílem a kapelu Impuls s kytaristou Zdeňkem Fišerem, na bluesmana Geralda Clarka z Jihoafrické republiky, zpěváka Františka Segrada s kapelou, Američana Tonyho Ackermana, britského písničkáře Jamese Harriese, Luboše Andršta s Emilem Viklickým a Janem Hrubým, soubor C&K Vocal, který letos slaví 50 let na scéně, a další...

Konání festivalu Valašský špalíček se samozřejmě bude řídit danými hygienickými podmínkami, které stanovuje Ministerstvo zdravotnictví ČR pro konání kulturních a společenských akcí a budou platné k datu konání 38. ročníku. Prosíme o návštěvníky o jejich dodržování. Z tohoto důvodu jsou nyní prodávány vstupenky do kapacity 300 osob, jež by mělo rozvolňování povolit od pondělí 25. května 2020.

Pro více informací sledujte náš facebookový kanál. Děkujeme, že jste s námi. Těšíme se na vás!

Časový harmonogram

Čtvrtek 25. 6. 2020

20.00   Václav Neckář & Bacily (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

Pátek 26. 06. 2020

16.00   Emil Viklický & Luboš Andršt & Jan Hrubý j.h. - 40 let alba Capricornus (CZ) / Sál KZ

17.00   Impuls feat. Zdeněk Fišer (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

18.00   Jiří Šlupka Svěrák (C.K. Vocal) & Stará kolena (CZ) / Sál KZ

19.00   Michal Prokop & Luboš Andršt & Jan Hrubý (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

20.00   Tony Ackerman & Zdeněk Jahoda (USA / CZ) / Sál KZ

21.00   Jazz Q (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

22.00   James Harries (UK) / I. nádvoří zámku Žerotínů

23.00   ZVA 12–28 Band - 30 let (SK) / II. nádvoří zámku Žerotínů

Sobota 27. 6. 2020

09.00   WALLACHIAN NOT – PSYCHEDELIC BREAKFAST: 

            50 let po Beatles – Audiovizuální pořad k výročí rozchodu legendy beatového věku uvádí Václav Seyfert

12.00   Sedmiranný blues – Triga C. K. Vocalu (CZ) / Sál KZ

13.00   Petr Linhart (CZ) / I. nádvoří zámku Žerotínů

14.00   Dáša Ubrová & Milan Kašuba - 80 let & Vincenc Kummer (CZ) / Sál KZ

15.00   Majerovy brzdové tabulky (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

16.00   Jakub Noha (CZ) / Sál KZ

17.00   C. K. Vocal a hosté - 50 let (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

18.00   Ľuboš Beňa & Prospektori & Peter Bonzo Radványi j.h. (SK) / I. nádvoří zámku Žerotínů

19.00   PBK Blues – Tribute to Nalepa Czech Volume (CZ) / II. nádvoří zámku Žerotínů

20.00   František Segrado & Něco hezkého (CZ) Sál KZ

21.00   Gerald Clark (JAR) / I. nádvoří zámku Žerotínů

22.30   Gary Moore Tribute Band feat. Jack Moore (UK) / II. nádvoří zámku Žerotínů

Václav Neckář míří s kapelou Bacily do Valmezu

Současná epidemiologická situace uspala živé kulturní akce a nad těmi plánovanými vyvstalo mnoho otazníků. To se nevyhnulo ani připravovanému koncertu legendy naší populární hudby Václava Neckáře za doprovodu kapely Bacily. Přijatá opatření se ale začínají rozvolňovat a úvodní koncert festivalu Valašský špalíček ve Valašském Meziříčí se uskuteční v plánovém datu, a to ve čtvrtek 25. června 2020 ve 20 hodin. Zakoupené vstupenky zůstávají v platnosti.

Téměř dvouleté plánování festivalu Valašský špalíček 2020 zastavil v polovině března vyhlášený nouzový stav a stále aktuální epidemiologická situace. Nad letošním ročníkem se začaly vznášet otazníky a přesnějších obrysů začal program dostávat po dlouhých jednáních s jednotlivými účinkujícími až v posledních dnech. Festival se nakonec uskuteční v avizovaném datu 25.–27. června 2020.

Konkrétní podoby se dočkal také úvodní koncert Václava Neckáře a kapely Bacily. Ten se díky rozvolňování přijatých opatření, které slibuje od 25. května maximální počet 300 a v průběhu června možná až 1000 osob na kulturních akcích, nakonec uskuteční. Vše bude samozřejmě podřízeno daným hygienickým pravidlům, která budou návštěvníci koncertu a celého festivalu muset dodržovat.

Václav Neckář má za sebou velmi pestrou hudební dráhu, na které se střetával s nevšedními muzikanty a během které vznikaly české hudební skvosty. Za svoji kariéru vytvořil nespočet hitů, desítky studiových alb, odjel tisíce koncertů a stal se bezpochyby jednou z největších českých hudebních ikon. Inspiroval řadu mladých hudebníků, a i v současnosti patří jeho koncerty s kapelou Bcily mezi nevšední hudební zážitky.

Václav Neckář je charismatický muzikant, který se již od raného dětství pohyboval v uměleckém prostředí. Zásadním rokem se pro něj stal rok 1965, kdy se přemístil za Martou Kubišovou do pražského divadla Rokoko. Ještě téhož roku spatřil světlo světa jeho první gramofonový hit Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě, po kterém přišly další jako Ze soboty na neděli, Ša-la-la-la-li, či Stín katedrál.

Kromě svého hudebního talentu se ve Václavu Neckářovi začal projevovat také ten herecký. Obrovský úspěch zaznamenal při ztvárnění hlavní role ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, který byl oceněn prestižním Oscarem. V roce 1968 Vašek natáčel s Helenou Vondráčkovou, kde si střihli společnou roli v hudební pohádce Šíleně smutná princezna. V té době se mu už poměrně dobře dařilo i na hudebním poli.

Po odchodu z divadla založil se svými kolegy Bohuslavem Ondráčkem a Zdeňkem Rytířem orchestrové trio Gulden Kids. Z této spolupráce vzešly hned dvě LP desky a spousta úspěšných nahrávek. O několik let později založili muzikanti Zdenek Rytíř, Ota Petřina, Jan Neckář a Hanuš Bunzel pro Vaška skupinu Bacily. Samotný název byl inspirován dle úspěšného hitu Doktor Dam di Dam, kdy podle textaře Zdeňka Rytíře bylo důležité, aby takový doktor měl, co dočinění s bacily. Mezi první hity patřily například skladby Perla, Kosmické děti či Křižovatky. Později se muzikant se skupinou vrhá na propracovanější koncertní program, který je plný ohňostrojů a světelných efektů. Tady se zrodil projekt Planetárium, který současně vyšel v roce 1977 jako dvojalbum. S kapelou Bacily vystoupí Vašek Neckář také na festivalu Valašský špalíček 2020.

Legendy českého jazzu i jazzrocku 60. a 70. let se chystají na festival

Program hudební přehlídky s názvem Valašský špalíček zpravidla vzniká v promyšlených panelech, dramaturgická koncepce posledních ročníků jednoho z nejstarších alternativních festivalů v Česku, klade důraz hlavně na tvůrce, kteří začínali už v 60. nebo 70. letech a jsou přitom stále zajímaví. Někteří muzikanti v třídenním maratonu valašskomeziříčského Folk blues beat festivalu vystoupí i čtyřikrát, někdy třeba jen v účelově obnovených sestavách pro pamětníky, případně v programech, věnovaných konkrétnímu dílu, které prověřila historie, nebo zde významné osobnosti big beatové dekády uvádějí své aktuální projekty.     

Jedním z témat 38. Valašského špalíčku je český jazz a jazzrock a důležitou položku tohoto programu tvoří tři personálně provázené a hudebně spřízněné kapely; Jazz Q, Impuls a mezinárodní kvartet, který bychom v našich poměrech mohli nazvat žánrovou „superskupinou“, protože jej tvoří první dáma českého jazzového zpěvu Jana Koubková, klavírista Martin Kratochvíl, americký kytarista Tony Ackerman a berlínský saxofonista Joe Kučera.   

V historii českého jazzu a rocku má značka Jazz Q mimořádné postavení. Skupinu, původně s názvem Jazz Q Praha, založili flétnista a saxofonista Jiří Stivín s klavíristou Martinem Kratochvílem už v roce 1964, ale v bigbeatové dekádě ji monopolní Supraphon ignoroval. Přestože skupina koncertovala po celé Evropě a cestou sbírala různá ocenění, v tehdejším Československu žádnou desku nevydala, takže z té doby jsou v kronice Jazz Q bílá místa.

Kapela ovlivněná freejazzem a dalšími výstřednostmi radikálních jazzových proudů, s oblibou frekventující třeba skladby Ornetta Colemana, nakonec do gramofonového průmyslu vstoupila až v roce 1970 formou hudebního dobrodružství s názvem Coniunctio; společným dílem Jazz Q a rockové skupiny Blue Effect, v čele s kytarovým improvizátorem Radimem Hladíkem, čímž toto spojení nabylo logické oprávněnosti. Nicméně, pro Blue Effect to bylo jen zajímavé intermezzo na celkem jasné cestě k art rocku. Ovšem v případě Jazz Q spontánní fúze jazzu a rocku různorodostí skladeb signalizovala tvůrčí rozpory uvnitř souboru, které záhy vedly k odchodu Jiřího Stivína.

Nový Jazz Q vznikl na podzim 1970 a jeho další vývoj měl už pod kontrolou výhradně Martin Kratochvíl. Dobře odhadl měnící se situaci na hudební scéně, zamířil s kapelou k jazzrockové fúzi, v jisté fázi k blues a progresivnímu rocku, a v následujících letech na etiketě Supraphon vydal s Jazz Q šest alb, které odborníci zpravidla chválili a posluchači kupovali.

Jazz Q v Kratochvílově režii si přes řadu personálních změn udržel jasný směr a cíl i vyrovnanou tvůrčí kontinuitu. V roce 1973 vyšlo studiové album Pozorovatelna s kytaristou Lubošem Andrštem a basistou Vladimírem Padrůňkem. Za bicími se v nahrávkách střídali bubeníci Michal Vrbovec a Vladimír Šírl. Následující deska Symbiosis vznikala od března do října 1973. Zaměření Jazz Q se posunulo od instrumentální fusion k širší hudební škále, pro ilustraci, někam mezi razantnější hard rock a Return To Forever Chicka Corey. Změnilo se i obsazení. Andršta vystřídal František Francl a s ním přišla anglická zpěvačka Joan Dugganová. „Rozchod s Lubošem proběhl v dobrém a ve zvuku Jazz Q to neznamenalo nějakou revoluci. Sháněli jsme jen nového kytaristu a nádavkem jsme tak získali i zpěvačku, protože Franta a Joan tehdy byli manželé,“ vysvětluje Martin Kratochvíl. 

Příklon k progresivnímu, tvrdšímu rocku a elektrickému blues v první polovině 70. let s originálně přemýšlejícím kytaristou Franclem a stylově zpívající Dugganovou, je patrný také z archivních nahrávek, jež producent Lev Pavluch zařadil na album Jazz Q 1974 – 75 Live, které vyšlo v roce 1991. „Joan zpívala blues výborně, ale nebyl to jediný důvod, proč jsme se ještě víc přiblížili rocku,“ vzpomíná Kratochvíl. „Byla to taky doba největší perzekuce bigbítu, ale my jsme byli díky názvu Jazz Q ušetřeni rychlé likvidace. Oficiální místa tehdy jazz považovala za hudbu utlačovaného černého lidu. Vyplňovali jsme tedy určitou mezeru - po rocku pořád byla velká poptávka. I proto jsme se rozevřeli tak doširoka. Hráli jsme na koncertech hodně převzatých věcí – Petera Greena, Stevieho Wondera, blues, dokonce i jižanský rock.“

V roce 1975 Dugganová odešla, Jazz Q zamířil zpět k jazzovým inspiracím a začátkem roku 1976 byla natočena znamenitá LP deska Elegie, na níž skladatelsky exceloval Martin Kratochvíl, který po natočení alba strávil téměř rok v USA, kde získal stipendium na Berklee College of Music v Bostonu. Po návratu obnovil Jazz Q se zpěvákem Oskarem Petrem, ale v té sestavě vzniklo jen několik nahrávek, které v té době vyšly na vinylových singlech. V jiných obdobích s Jazz Q zpívali také Mirka Křivánková, nebo Petr Flyn, příležitostně Jana Kratochvílová, Jana Koubková, dokonce i Petr Kalandra, Ondřej Hejma, či Michael Kocáb.

V linii navazující na Elegii během následujících let Jazz Q v různých sestavách nahrál další alba: v roce 1978 Zvěsti, kde opět hrál Andršt, o rok později Hodokvas, a tuto kapitolu historie Jazz Q ukončila v orwellovském roce 1984 deska Hvězdoň. Souběžně Kratochvíl skládal a natáčel i filmovou hudbu a mezi vedlejšími projekty muzikanti z Jazz Q s řadou hostů nahráli také album Paprsky s Helenou Vondráčkovou (1978).

Už řadu let je Jazz Q znovu aktivní. Kratochvíl koncertuje s parťáky ze starých časů, s kytaristou a nyní i zpěvákem Zdeňkem Fišerem a baskytaristou Přemyslem Fauknerem, občas s nimi zpívá také Oskar Petr; jen bubeník Filip Jeníček je tu nováčkem. Po letech se Jazz Q vrátil i do studia, v roce 2014 vydal album Znovu a o tři roky později následovala další deska s názvem Talisman. Nejsou to hledačské projekty určující nové trendy, ale v obou případech jde o kolekce dobře napsaných a poctivě zahraných skladeb.

V současné sestavě skupiny Impuls hrají původní členové, dnes jazzové a jazzrockové legendy, kytarista Zdeněk Fišer, Pavel Kostiuk na klávesy a bubeník Jaromír Helešic. K nim se přidal ostřílený muzikant, baskytarista Přemysl Faukner. V prvních kapitolách historie Impulsu se však vrátíme až do první poloviny 70. let. Na podzim 1973 se tenkrát širší veřejnosti téměř neznámí hudebníci z kapely Jazz Nova, Pavel Kostiuk a Zdeněk Fišer, sešli na spřízněném hudebním názoru s trumpetistou Michalem Gerou, přidal se bubeník Jaromír Helešic a kapela Impuls byla na světě. Problém měli jen s hráči na baskytaru či kontrabas. Dlouho nemohli najít někoho, kdo by splňoval jejich vysoké nároky, dokud v roce 1977 nepotkali Františka Uhlíře, který s praxí v SHQ Karla Velebného do sestavy skvěle zapadl. To už ale měli v kapse zlatou plaketu z Národního jazzového festivalu v Mladé Boleslavi a díky spolupráci s rozhlasovým redaktorem Mojmírem Smékalem řadu nahrávek v archivu Čs. rozhlasu. Znali je také návštěvníci Pražských jazzových dnů, kde od jara 1975 pravidelně vystupovali. Přesto se k posluchačům Impulsu, mimo rozhlasové vysílání, nakonec dostalo pouze pár nahrávek rozesetých na samplerech z Jazzrockových dílen, v drážkách vinylového EP z edice Mini jazz klub Pantonu a na jednom profilovém albu z roku 1977, za nímž měly následovat další desky, ale nenásledovaly.  Hudební sny inspirované Davisovým albem Bitches Brew z roku 1969 a muzikanty z té davisovské školy, Coreou, Hancockem, či Zawinulem, se zkrátka rozplynuly v realitě.

Nicméně, Impuls na jediném eponymním albu „…prokazuje vzácnou instrumentální vyrovnanost, melodickou invenčnost sólistů a kompoziční přehlednost a stavbu…,“ jak v průvodním textu na obalu alba konstatoval Ondřej Konrád. Přesto i na reedici si album muselo počkat déle než třicet let. Pro vydání na značce Indies Happy Trails v roce 2008 kolekci připravil a souvisejícími nahrávkami doplnil hudební novinář Jaroslav Riedel, a je na místě říci, že původní album i přidané nahrávky Impulsu ze 70. let prošly sítem času bez ztráty jediného bodu.

Třetím projektem ze spřízněných kapel v programu festivalu Valašský špalíček je nový ansámbl, který sice už vydal album s názvem Znění a snění v sestavě „co jméno, to legenda“, ale ještě nikdy na veřejnosti nevystoupil. Martin Kratochvíl tady ztišil svůj projev do možností akustického klavíru, přidala se zpěvačka Jana Koubková, akustické kytary se chopil v Česku zdomácnělý Američan Tony Ackerman a jako čtvrtý do mariáše přišel berlínský rockový a jazzový veterán Joe Kučera, v bývalém Československu 60. let saxofonista skupiny Framus Five se zpěvákem Michalem Prokopem. „Joe Kučera vládne schopností geniálně se vcítit do čehokoli, co ho zajímá,“ představuje Kratochvíl muzikanta, jenž dobře půl století kočuje po světě. „Je to empatický člověk, který nejlépe hraje, když má ke svému projevu volný prostor, když má možnost improvizovat na silné téma.“

S Kratochvílem, Koubkovou a Ackermanem se Kučera potkal v roce 2018 při nahrávání filmové hudby. „Všichni byli už pěkně unavení po celodenním natáčení na Budíkově. Joe po dlouhé cestě z Berlína, Tony zase přijel odněkud ze severu Čech, Jana měla bolavou nohu, nebylo jí moc do zpěvu, spíš sháněla prášek na utišení bolesti, když alkohol nepomohl,“ vybavuje si Kratochvíl chvíli, kdy projekt s Koubkovou, Ackermanem a Kučerou poprvé zajiskřil. „Byl večer, 29. listopadu 2018. Už nevím kdo, nejspíš Joe, zamumlal něco, proč už skončit, když jsme se tak obtížně scházeli, a požádal zvukaře, ať zhasne v režii a rozsvítí červené světlo, což znamená, že se bude natáčet. Nesetkalo se s bůhvíjak kladným ohlasem, ale nějak se začalo. Dál už o tom nemohou moc referovat, protože jsem upadl do unaveného transu a zvláštní uvolněnosti, když vlastně už o nic nešlo. ´Lehce a netlačit na pilu,´ stačila ještě oznámit Jana a už to jelo. Vypadlo z nás osm skladeb, každá autorsky připsaná tomu, kdo začal, kdo položil první tóny a nastavil náladu.

Pak ta muzika ležela v mém archivu a já na ni skoro zapomněl. Když jsem si ji po čase pustil, jako bych s tím neměl nic společného. Místy jsem ani nevěřil, že tam sám hraju. Podobné pocity měli i ostatní, když jsem jim nahrávku poslal. Myslel jsem nejdříve na to, že nahrávky nějak sestříhám a zkrátím, ale každý zásah vypadal jako přerušení toho snového proudu. Zhruba po roce jsem požádal spoluhráče, aby zvážili vydání. Jana i Joe byli pro, Tony napsal, že každé další CD má být silným autorským a interpretačním počinem a že vydání spíš nedoporučuje. Chvíli trvalo, než jsem ho přesvědčil, že tohle je ta pravá muzika, esence hravosti a tonální i rytmické svobody. Ať kritici definují, co je to vlastně za žánr. Já to nevím, ale je to ryzí hudba, nejlepší, jakou jsme tehdy bez dlouhého mudrování a vymýšlení ve ztemnělém studiu zahráli,“ věří Kratochvíl.

Hudbu z alba Znění a snění zaznamenanou ve studiu a vylisovanou na stříbrný kotouč zatím Kratochvíl, Koubková, Ackerman a Kučera na pódiu nikdy nehráli. Premiérový koncert této sestavy výjimečných osobností chystá festival Valašský špalíček na sobotu 26. června 2020.     

Přijede bluesman Gerald Clark

Folk-blues-beat festival Valašský špalíček je jedním z mála letních přehlídek, které se uskuteční, i přes předcházející nepříznivé podmínky, v plánovaném termínu. Původně avizovaný program dostál několika změn, což se ale netýká vystoupení jihoafrického bluesového písničkáře Geralda Clarka, jenž zahraje plnohodnotný koncert v sobotu 27. června na I. nádvoří zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí.

Festival Valašský špalíček se ve Valašském Meziříčí uskuteční již po osmatřicáté. V areálu zámku Žerotínů uvede na třech scénách dvacítku koncertních vystoupení a audiovizuální pořad Wallachian Not-Psychedelic Breakfast s podnázvem 50 let po Beatles k výročí rozchodu legendy beatového věku v režii Václava Seyferta. Jedním z účinkujících je i do Valmezu navrátivší skladatel, textař, muzikant i zpěvák Gerald Clark, jehož hlas proniká až na dno posluchačovy duše mimořádnou schopností vyprávět v písničkách naléhavé příběhy. Pro interpretaci převzatých skladeb má vždy po ruce originální řešení. Stále zkoumá nové cesty, po nichž by přivedl blues na nové území. „Do čela bluesové komunity ve své zemi pronikl vlastně proto, že ten žánr přesahuje. Je to dobrodruh, jehož písně tančí kolem ohně afrických tradic mezi nebem a peklem. Na svůj odřený Fender hraje prsty jako folkař, trsátko používá pouze na sóla, ale je to nářez. Za pochodu sbírá oficiální tituly a výroční ceny,“ říká o umělci dramaturg festivalu Karel Prokeš. Mimo jiné, byl Clark ve své kategorii vyhlášen nejlepším koncertním umělcem Jihoafrické republiky, získal i cenu za nekomerční multižánrovou hudbu, a nakonec i slušně vydělal, když před časem jeho písničku As Crow Flies v senzačním klipu použila jistá automobilka do reklamní kampaně.

Gerald má dnes na kontě sedm alb a donedávna ho zaměstnávala vzrušující spolupráce na nové desce s názvem Afrocoustic s bubeníkem Barrym van Zylem, který hrál s Johnnym Cleggem, Annie Lennox, Carlosem Santanou i Robertem Plantem. Spojení Geraldova hlasu, akustické kytary a Barryho bubenického mistrovství bylo šťastnou volbou. „Věřím, že akustické album Afrocoustic je skutečně autentickou výpovědí“, vzkazuje Gerald, který se veřejnosti poprvé představil v roce 1997 jako zpěvák kapely Delta Blue. Později skupinu opustil, dal přednost volnější spolupráci s řadou významných osobností jihoafrické hudební scény a také se vydal do Evropy. „V Belgii spolupracoval se Stefanem Dixonem, opakovaně zavítal do České republiky a dvakrát ho s doprovodem elektrické kapely měli možnost vidět i návštěvníci Malé scény za oponou tady u nás v Kulturním zařízení ve Valmezu. Tentokrát si však přiveze jen kytaru se stomp boxem a vedle klasického mikrofonu občas zazpívá i přes ozvučený starý telefon,“ dodává Karel Prokeš.

V sobotním programu Valašského špalíčku také zahraje Triga C.K. Vocalu, petr Linhart, Dáša Ubrová & Milan Kašuba & Vincenc Kummer, Majerovy brzdové tabulky, Jakub Noha, C.K. Vocal s hosty, Ľuboš Beňa & Prospektori & Peter Bonzo Radványi j.h. ze Slovenska, PBK Blues, František Segrado & Něco hezkého a Gary Moore Tribute Band feat. Jack Moore z Velké Británie.