„Nápad natočit dokument o zámku Žerotínů vznikl tak trochu náhodou. S myšlenou vytvořit nějaký spot ze zámecké expozice jsme si pohrávali už dlouho, ostatně různá videa nebo krátké dokumenty jsou dnes běžně součástí propagace památek a muzeí. Pandemie coronaviru a přesun kultury do online prostoru loni na podzim tak už byl vlastně jen jakýsi poslední impuls a po dohodě s kolegy jsme začali připravovat scénář,“ říká Jan Anlauf, kurátor Muzejního a galerijního centra.
Původně se uvažovalo spíše o kratším videu, které by se vztahovalo k některému zajímavému exponátu. Historik Pavel Lasztovicza navrhoval udělat krátké povídání o knize Virtus Leonina, která je v zámecké expozici a v níž si Žerotínové nechali zpracovat svůj rodokmen podle tehdejších možností. Uvažovalo se také o nějaké formě virtuální prohlídky celou expozicí. Mezitím však Kulturní zařízení zajistilo techniku a vytvořilo podmínky pro profesionální natáčení, a tak by bylo škoda odbýt takovou příležitost jen nějakým krátkým videem. Proto se práce začaly ubírat směrem pětidílného dokumentu, který zachycuje dějiny zámku od jeho počátku až po současnost. „Jako první jsme si museli ujasnit, co všechno by měl dokument zahrnout a jak rozdělit jednotlivé díly. Dohodli jsme se, že se budeme soustředit pouze na zámek a na to, co s ním úzce souvisí, ale zároveň jsme si uvědomovali, že nebude možné postihnout úplně vše, co se kdy na zámku odehrálo. Nakonec tedy vzniklo pět dílů, jakýchsi vybraných kapitol z dějin zámku, přičemž první se odehrává na hradě Rožnově, který sloužil jako sídlo šlechty ještě před založením zámku, a poslední končí až v současnosti, kdy se zámek stal kulturním centrem města,“ ujasňuje Jan Anlauf.
Do přípravy scénáře se Anlauf pustil už loni v prosinci a spolu s ním na něm pracovali také historik Pavel Lasztovicza a památkář Petr Zajíc, kteří také v dokumentu i vystupují. „Za tuto spolupráci jsem byl velmi rád, protože bych pro dané téma asi těžko našel někoho povolanějšího. Při psaní scénáře jsme se inspirovali nejen klasickými dokumenty, které bývají běžně v televizi, ale zaujala nás také poměrně nová forma videodokumentů, které se často vyskytují např. na internetových televizích nebo sociálních sítích,“ vypráví Anlauf. Co zmiňovaným videím chybí na nákladné výpravě, to často nahrazují informační bohatostí a novým pohledem na zobrazené téma. Na rozdíl od různých „mainstreamových“ dokumentů se poté mohou pustit i do méně známých míst, respektive komerčně méně zajímavých míst, což je právě ta forma, která dokumentu skvěle vyhovuje. „O technickou stránku se pak postarali bratři Ondřej a Zdeněk Smolkovi, kteří nejen zajistili samotné natáčení, ale též postprodukci a spoustu dalších věci, které s tvorbou dokumentu souvisí a které si diváci často ani neuvědomují,“ pokračuje Jan Anlauf.
Jelikož natáčení odstartovalo uprostřed zimy, musel se harmonogram přizpůsobit okolnostem a první klapka padla v interiérech zámecké expozice. Exteriéry zámku a zříceniny hradu Rožnova se naopak natáčely jako poslední, až to trochu umožnilo počasí, které nakonec vyšlo naprosto skvěle. „Pro mě osobně bylo celé natáčení výborná zkušenost a věřím, že i kolegům se spolupráce na dokumentu líbila. Myslím si, že se nám společnými silami podařilo vytvořit dokument, který obsahuje spoustu zajímavých informací a má i jakousi nadčasovou hodnotu, protože jeho obsah bude aktuální i za deset nebo dvacet let,“ zakončuje povídání Jan Anlauf z Muzejního a galerijního centra.
