Pohádky ze skládky se před svým vydáním dočkaly už několika divadelních zpracování. Sám Marek Baroš je před lety poprvé představil na festiválku Beaty Bocek v Českém Těšíně. Divadelní verzi mohli vidět a slyšet lidé ve Valašském Meziříčí. Zde ji Marek uvedl v loňském přenosu programu Noci divadel v Kázetku, představil ji na divadelní scéně festivalu Zažít Valmez jinak a taktéž při letošním ročníku Noci divadel v Kázetku, kde zároveň proběhl oficiální křest knihy spojený s autogramiádou a tematickým workshopem. Mimo to nastudoval pohádky loutkový spolek Kacafírek z Chrudimi.
Pohádky ze skládky sledují láskyplný příběh panenky Bibi, která se nečekaně ocitne na skládce poté, co se jí při hře s holčičkou Žandou utrhne nožička. A i když by se mohlo zdát, že příběh plavovlasé panenky bude mít smutný konec, opat je pravdou. Bibi se sice dostane na skládku, ale potká zde nové kamarády, Méďu, Kovboje a Robota. Ti si s láskou a přátelstvím pomáhají a tvoří novou budoucnost plnou dobrodružství.
Marek Baroš napsal Pohádky ze skládky v době, kdy jeho děti byly ještě malé. A právě jejich hry pro něj byly inspirací. On sám vidí v příběhu tři základní pilíře: „První je život po životě. Hračka je do jisté míry reálný kamarád, hlavně pro dítě, které jí svou hrou vtiskává charakter, myšlení, duši. Dá se říct, že se z ní stává živá bytost. Když se ale hračka porouchá nebo zničí, dospělí často dítě upokojí slovy: rozbila se, koupím ti novou, dostaneš nového kamaráda. A rozbitý starý kamarád putuje na skládku, do Nebe hraček. Tady vidím druhý pilíř příběhu, a to environmentální zamyšlení nad tím, kolik člověk vytváří odpadu. Poslední, ovšem nejdůležitější leitmotiv knihy je láska a kamarádství. Protože jak si hrajeme, jaké vazby nejenom mezi hračkami při hře vytváříme, takové pak máme i v životě. A svět pohádek by měl být přátelské místo, kde si všichni navzájem rozumí.“
Knihu doplňují příjemné ilustrace talentované absolventky Ateliéru filmové a televizní grafiky N UMPRUM Ester Nemjó. Redaktorce Evě Sedláčkové dalo hledání vhodného umělce chvíli zabrat, ale nakonec se vyplatilo. „Ilustrace pohádek jsou citlivě vložené do příběhu a dodávají knize přátelský půvab, i když se děj odehrává na takovém místě, jako je skládka,“ pochvaluje si Marek Baroš.
Jakousi protiváhou k Pohádkám ze skládky je další autorův počin, a to postapokalyptický román Les, který by se měl na pultech objevit na přelomu roku. Román je synonymem touhy přežít za pomoci jakéhokoliv prostředku. Zároveň má ale podobně jako pohádky enviromentální kořeny. „Při rešerších, jsem studoval, za jakou dobu se planeta vzpamatuje ze zásahů moderní doby, kdyby se najednou vše zastavilo. Z některé lidské činnosti opravdu dlouho, ale samozřejmě co je to proti stáří a trvání vesmíru. Vtipné je, že když jsem chodil po lesích a přemýšlel nad příběhem, to bylo ještě před covidem, a koukal po nebi se stopami letadel, tak jsem litoval, že už nikdy neuvidím čisté nebe. No, a kromě nedobrovolného návratu člověka k přírodě, je dalším nosným prvkem knihy, odebrání základního prostředku komunikace,“ přibližuje vznik příběhu Baroš. Román tedy ve svých knihkupectvích vyhlížejte na konci tohoto nebo začátku příštího roku.
(smo#2021)
