Na Valašském špalíčku ve Valmezu se v 80. letech scházeli hudebníci i posluchači z celého území bývalého Československa. Lákala je sem dost odvážná dramaturgie Karla Prokeše a odvaha nescházela ani pořadatelům z valašskomeziříčského M-klubu. Tak to nastavil Milan Kuchynka, který M-klub vedl do roku 1985, a jeho následovníci v tom pokračovali. Samozřejmě, že to přinášelo problémy, ale festival to přežil. Valašský špalíček nesmetla ani lavina komerčně laděných festivalů, které všude kolem rychle vyrostly po roce 1990. Ostatně, většina z nich posléze zanikala v ekonomických problémech, anebo prostě proto, že z organizátorů vyprchalo startovací nadšení. Karel Prokeš ovšem nikdy nepůsobil jako nadšenec a dodnes říká, že důležitější než nadšení, je odpovědnost. A organizátorský talent dramaturga je pouze předpoklad, nikoli záruka úspěchu.
Z perspektivy uplynulých devětatřiceti let je zřetelné, že Valašský špalíček sice průběžně měnil tvář, ale vždy se od ostatních akcí trochu odlišoval. Ze setkávání nekonformních písničkářů se převtělil v přehlídku zdejší a pak i mezinárodní alternativní hudby. Na řadu let se festival stal jakousi domovskou scénou irských písničkářů a rockových kapel. Širokoúhlá dramaturgie zde z kraje devadesátek představila japonské i ruské divadlo v konfrontaci s českou divadelní avantgardou. Hrály zde hudební skupiny ze zemí bývalé Jugoslávie, Asie, Jižní Ameriky. Dříve, než se z toho stala módní záležitost, vystoupila zde řada arabských a spousta afrických hudebníků, ale v roce 2016 se Valašský špalíček proměnil ve folk blues beat festival. Karel Prokeš z něj vytvořil každoroční poctu bigbeatové dekádě a významným projektům 70. let.
Co vlastně vedlo k tomu obratu?
Potřeba „přibrzdit“ čas, vzdát hold českým a slovenským umělcům, kteří s bigbeatem začínali v době, kdy z toho u nás nekoukala sláva ani slušný výdělek. Kdy muzikanti neměli jistotu, zda se tím uživí, ale na beton věděli, že z toho koukají potíže. Snad jen pár měsíců v osmašedesátém to vypadalo nadějně… To byly ty nepochopitelně jasné chvilky, kdy král britské psychedelie Arthur Brown řval na české posluchače z rozhlasové Houpačky: „I am the god of hellfire! And i bring You. Fire ill take you to burn. Fire ill také you to learn. Ill see you burn…“
Takže vystoupení Arthura Browna na Valašském špalíčku v roce 2016 byl tvůj splněný sen…
Ale ne, já nemám tak divoké sny. Po mém soudu je třeba osobnosti československého bigbeatu představit v širším kontextu, postavit tu vedle nich zahraniční hudebníky, kteří tenkrát posunovali vývoj téhle hudby kupředu a dodnes něco znamenají. A k těm samozřejmě Arthur patří. Bylo to v Česku jeho první vystoupení s domovskou kapelou Crazy World. Přijel k nám den po svých čtyřiasedmdesátých narozeninách, předvedl skvělou show a do rána tu chodil mezi lidmi v čarodějnickém fraku, který měl na sobě ve finále koncertu.
Od té doby se tu ovšem objevila řada dalších hvězd světového rocku – Ray Dorset a kapela Mungo Jerry, Peter Brown, známý ze spolupráce s Cream, bluesrocková zpěvačka Maggie Bell, kytarista Clem Clempson z Humble Pie a basista Mark Clarke z Uriah Heep, kteří spolu hrávali ve skupině Colosseum… Loni na podzim jste zveřejnili program letošního ročníku, kde se objevila další zajímavá jména – irský kytarista Eric Bell, Paul Jones i Dave Kelly a s nimi The Blues Band z Velké Británie, nizozemský rocker Nicko Christiansen s Livin´ Blues Xperience…, ale pak se jistě mnohé změnilo. K aktuální podobě programu tentokrát vinou okolností asi vedla trnitá cesta…
Není podstatné, zda je cesta trnitá, nebo pohodlná. Důležité je kam vede a jaký je cíl. V areálu meziříčského zámku Žerotínů i Amfiteátru v Krásně by mělo od čtvrtku 24. do soboty 26. června proběhnout osmadvacet koncertů kapel a muzikantů z Česka, Nizozemí, Polska, Slovenska, Německa, Maďarska i USA. V zahajovacím programu na zámeckém nádvoří od 17.00 vystoupí s retrospektivním programem Lešek Semelka, který letos slaví pětasedmdesátiny. Představí se tu speciální country-bluesový projekt Ľuboš Beňa & More i Slávek Klecandr & Studny samoty, čerpající z českého undergroundu. Druhá část zahajovacího programu se uskuteční v Amfiteátru u zámku Kinských, kde zahrají Jiří Pavlica s Hradišťanem a kapela Javory Beat s Hanou a Petrem Ulrychovými. Předesílám, že na tento program neplatí třídenní vstupenka.
To možná některé návštěvníky festivalu zaskočí…
Mně v minulosti zaskočilo, kolik lidí se dožadovalo samostatných vstupenek na koncerty Marie Rottrové, Václava Neckáře, nebo kapely Olympic…
Na co se tedy mohou hudební fanoušci těšit v pátek a v sobotu?
Páteční program už ve tři odpoledne zahájí česko-slovenský Petra Börnerová Band, následuje kytarová úderka Ék z Budapešti, později i sólové vystoupení jejich frontmana Olivera Lee, který tu kdysi hrál v kapele Američana Fernanda Saunderse. Bude se tu křtít album Just Live z loňského koncertu Dáši Ubrové, Milana Kašuby a Vincence Kummera na Valašském špalíčku, jež právě vychází na etiketě Indies Happy Trails. Loňské pětasedmdesátiny kytarové legendy světového bluesrocku Erica Claptona připomene program E. C. Was Here – Tribute to Eric Clapton, který připravilo „sdružení hvězd“ polského blues.
Po letech se k nám vrací Aaron Brooks z americké kapely Simeon Soul Charger. Ostatně, jeho zásluhou jsme tady v roce 2015 viděli britské The Pretty Things. Sedmdesátiny zde s 5P oslaví Luboš Pospíšil a Beatles, jako nevyčerpatelnou inspiraci, připomene Peter Lipa Band v pořadu Beatles In Blue. Nizozemský kytarista Lei de Leeuw si v pátek střihne akustický set se zpěvákem Semem Jansenem a v sobotu to na hlavní scéně rozbalí s elektrickou kapelou. A páteční noc přinese i „jednu pecku přes čáru“ - půlnoční koncert čerstvých držitelů Ceny Anděl za rok 2020 - skupiny Druhá tráva, která slaví svých 30 a Dylanových 80 let.
A v sobotu se na Valašském špalíčku obvykle vstává časně…
No, jasně… Sobotní program zahájíme už o deváté ráno v Café Tucan audiovizuálním pořadem Tak hrál Radim Hladík. Koncertní část sobotní nabídky v zámeckém areálu odstartuje už v jedenáct dopoledne Trio Vladimíra Merty a na scénu se vrátí Peter Lipa v pořadu Lipa spieva Lasicu. Brněnské vydavatelství Indies Happy Trails do programu doporučilo Blues Band varhaníka Petera Koreňa z Bratislavy s hostujícím Durou Turtevem i brněnské formace Band Of Heysek a kvartet Viléma Spilky. Partnerem další části programu je polský magazín Twój Blues, jenž do dalšího dílu Antologie polského blues zařadil Jan Galach Band, kapely Smooth Gentlemen, Magda Magic Piskorczyk i mezinárodní, nebo spíš mezikontinentální Milo Kurtis Ensemble. Českou scénu 60. let v dobovém repertoáru zastupují zpěvačky Martha a Tena Elefteriadu za doprovodu Professor Bandu.
A to už jsme ve festivalovém finále…
V rockové legendě, vracející se na scénu s pozměněným názvem Flamengo Reunion Session, se znovu potkávají instrumentalistické hvězdy českého rocku, kytarista Pavel Fořt, který se v uplynulých padesáti letech věnoval rockovým projektům jen ve studiu, s hráčem na baskytaru Vladimírem Gumou Kulhánkem. A když se nám podaří překonat administrativní potíže, závěr 39. Valašského špalíčku by měl patřit jednomu z nejvýznamnějších rockových kytaristů kontinentální Evropy Janu Akkermanovi, který se v letech 1969 – 1976 proslavil jako sólista nizozemské art rockové kapely Focus.
-Josef A. Hynek a Ondřej Smolka-
