Veronika Psotková vytvořila originální a jedinečnou site - specific instalaci ve které experimentuje se světlem. Jedná se o instalaci, která je vázána na daný prostor a už se nikdy nebude v takovém rozsahu opakovat. Sochy z černé nebo pozinkované rabicové sítě byly vytvořeny přímo pro galerii a na místě dotvořeny. Výjimečná prostorová sochařská kresba, která reaguje na dané světelné podmínky, Vás v bývalé kapli naprosto pohltí.
Veronika Psotková ve svých dílech zpracovávala náměty autobiografického charakteru a glosuje každodenní reálné situace, skrze které zkoumá samu sebe a svůj aktuální svět a ani u této instalace tomu není jinak.
Ve sklepních prostorech autorka řeší intimnější témata, týkající se rodinného celku a to jak za poslední dva roky zvládají momenty nejistoty ve vztahu k povolání výtvarníka na volné noze a současně rodiče dětí.
„Nikou Madony řeším otázku ve vztahu k víře a kulturnímu dědictví, víře v sama sebe, v rodinu a víru ke společnosti. Další téma, jež mě dlouhodobě doprovází jsou sochy v architektuře jako jsou karyatidy a sochy atlasové. Tento námět převádím na domácí a partnerský, kdy se vyrovnávám s tím, že na nepevných základech často stavíme něco, co nás mírně převyšuje, a ne vždycky cítíme pevnou půdu pod nohama. Jedná se o hledání vlastní rovnováhy například ve vztahu k vlastním dětem, které jsou jediný pevný bod, jenž v nejasné době máme.“, přiblížila Psotková.
V hlavním prostoru se nachází sousoší Grácie, téma ve kterém se autorka snaží probouzet a udržet se bdící, protože za ty dva roky kdy u nás byla pandemie sledovala jak hluboko dokáže naše společnost klesnout a lidé ve vzájemných komunikacích neochotní podávat pomocnou ruku k lepšímu vyjádření. Je to prosba o udržení lidskosti a solidarity.
Sochařka Veronika Psotková (*1981 v Opavě) je absolventkou ateliéru Sochařství I na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně (MgA., 2009). Vytvořila řadu instalací ve veřejném prostoru. Její tvorba byla představena na samostatných i skupinových výstavách jak v České republice, tak i v zahraničí.